Zveme všechny příznivce duchovních zážitků na www.jogavolomouci.com, kam byly právě vloženy první dvě nahrávky z olomouckého koncertu Mistra Pandita Sopori, jeho syna a přátel.
Už je to déle, než týden, ale stále je velmi živá vzpomínka na vystoupení Mistra Pandita Soporiho s jeho souborem ve Vlastivědném muzeu v Olomouci 17. května 2013. První část bylo navození opravdové meditační atmosféry v podání zpěvačky Ragini Rainu, která zpívala nábožné písně sofijských světců a mystického básníka a světce Kabíra. Byl to výraz hluboké zbožnosti a oddanosti. Druhá část, hra na santúr otce a syna Pandita Bhajana Soporiho a jeho syna Abhaye Rustuma Soporiho s doprovodem tablisty Durjaya Bhaumika byla čímsi pro mě předtím nepředstavitelným. Netušila jsem, že hudba může být napínavá; chvílemi jsem napětím skoro nedýchala. Nebylo to z nervózy, zda se složitá pasáž indické rágy podaří, ale bylo to očekávání, kam ještě mohou umění – i lidské schopnosti zajít, co ještě lze v obrovské rychlosti a přesnosti zahrát - a přitom poskytnout krásný zážitek. Zároveň bylo dojemné sledovat, že se umělci opravdu svým přednesem velmi bavili, nejen při vzájemném předávání a doplňování melodií, ale byl to i projev jejich vzájemné úcty a lásky. Závěr – přídavek - byl také spíše meditativní – umělci nám v hudbě vykreslili svoji vlast – kašmírskou krajinu. Přála bych si, aby, pokud k nám umělci ještě zavítají, takovouto nádheru mohlo prožít mnohem více posluchačů.
Už je to déle, než týden, ale stále je velmi živá vzpomínka na vystoupení Mistra Pandita Soporiho s jeho souborem ve Vlastivědném muzeu v Olomouci 17. května 2013.
OdpovědětVymazatPrvní část bylo navození opravdové meditační atmosféry v podání zpěvačky Ragini Rainu, která zpívala nábožné písně sofijských světců a mystického básníka a světce Kabíra. Byl to výraz hluboké zbožnosti a oddanosti.
Druhá část, hra na santúr otce a syna Pandita Bhajana Soporiho a jeho syna Abhaye Rustuma Soporiho s doprovodem tablisty Durjaya Bhaumika byla čímsi pro mě předtím nepředstavitelným. Netušila jsem, že hudba může být napínavá; chvílemi jsem napětím skoro nedýchala. Nebylo to z nervózy, zda se složitá pasáž indické rágy podaří, ale bylo to očekávání, kam ještě mohou umění – i lidské schopnosti zajít, co ještě lze v obrovské rychlosti a přesnosti zahrát - a přitom poskytnout krásný zážitek.
Zároveň bylo dojemné sledovat, že se umělci opravdu svým přednesem velmi bavili, nejen při vzájemném předávání a doplňování melodií, ale byl to i projev jejich vzájemné úcty a lásky.
Závěr – přídavek - byl také spíše meditativní – umělci nám v hudbě vykreslili svoji vlast – kašmírskou krajinu.
Přála bych si, aby, pokud k nám umělci ještě zavítají, takovouto nádheru mohlo prožít mnohem více posluchačů.
Dobromila z Prahy